close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wicca - co to je?

22. února 2008 v 9:33 | Unicorn |  Wicca
Základní filosofie čarodějnictví
Čarodějnictví a kult wicca jsou pro mě synonymická slova, a ačkoliv to třeba není úplně přesné, budu je tak v tomto textu používat. Základními rydy čarodějnitví jsou radost, láska, svoboda a soulad s přírodou, zejména s jejími energetickými změnami. Je-li měsíc v úplňku, uctíváme jej jako projev naší Paní - Bohyně a radujeme se z jeho svitu. Nastane-li zimní slunovrat, oslavujeme znovuzrození Boha a radujeme se spolu s ním z jeho návratu.
Když kráčíme bosí po lesní pěšině, posloucháme, jak šumí stromy, vnímáme dotyky Země a radujeme se z toho, že jsme teď a tady. Sebereme ze země kamínek a jak ho svíráme v dlani, cítíme jasně jeho energii a zemskou sílu. Položíme ho jako dárek k nejbližšímu stromu a obejmeme ho. Přitiskneme k němu svou tvář a vnímáme jak on objímá nás a takhle chvíli stojíme a vychutnáváme život. Magickým rituálem je pro nás pozorování vycházejícího slunce, chvění rozkvetlých pampelišek ve větru, nebo hukot peřejí valících se přes balvany stejně jako tradiční rituální formy uctívání základních sil přírody. Jakkoliv zní název čarodějnického kultu (Wicca) naším uším tajemně a mysticky, už po krátkem čase jeho praktikování můžeme zjistit, že to vlastně nic zvláštního není. Uctíváme Boha a Bohyni pod jmény, jaká si sami zvolíme. Vnímáme jejich přítomnost spíš jako setkání s drahým přítelem přebývajícím v našem srdci, než jako se silou, které je třeba se bát. Již po krátkém čase můžeme zjistit, jak je to snadné a přirozené rozmlouvat s někým, koho sice nevidíme, ale kdo je po celý čas s námi a doprovází naše kroky.
Bohové jsou všude a jejich přítomnost naplňuje životy nás všech bez ohledu na to, zda v ně věříme nebo ne. Jsou vzduchem, který dýcháme, jídlem, které nás posiluje, bylinami, které nás léčí a osvěžjí, sluncem a měsícem, které nám svítí na cestu. Jsou potůčkem a jeho pramínkem, který uhasí naši žízeň, jsou ohněm, u kterého si hřejeme ruce a zemí, která nám dala naše životy a nechctěla nic zpátky.

Božstva ve wiccanském kultu
Většina wiccanů uznává existenci prvotní síly, jenž je podstatou nás všech a našeho světa. Tato síla je neuchopitelná, nepoznatelná a nepojmenovatelná. Pokusíme-li se jí vysvětlit, nebo pojmenovat, už jsme ztratili smysl toho, co jsme vlastně chtěli sdělit. Chceme-li ji najít, musíme se upřímně zeptat sami sebe, kdo vlastně jsme. Chceme-li s ní žít, nesmíme ani na okamžik opustit vědomí přítomného okamžiku. A přesto jsme od této síly nebyli nikdy odděleni.
Pro vyznavače kultu wicca je tato síla reprezentována Bohem a Bohyní, mužským a ženským principem, obsaženým ve všem, co jest. Každý živý tvor, každá věc a každé hnutí naší mysli má svoji mužskou a ženskou část energie. Pokud tedy vzdáváme chválu našim bohům, oslavujeme vlastně život v jeho nejniternější podstatě. Všechna božstva, která kdy byla na Zemi uctívána byla a jsou vždy aspekty této neoddělitelné dvojice. Proto je víceméně lhostejné, jak je nazýváme. Někteří wiccani dávají svému Bohu a Bohyni jména podle své tradice, jiní je jednoduše uctívají jako Pána a Paní - Boha a Bohyni. Jmen, která bývají v čarodějnickém kultu dávána bohům, je mnoho. Cerridwen, Tara, Teutates, Bridget, Woden, Freya, Lugh, Isis, Diana, Pan, Hermes, Artemis, Epona, Scatah, Cernunnos, Herne, Fionn, Oghma a nespočet dalších. Jmény bychom mohli popsat celou stránku a stejně by nebyla zdaleka všechna.
Jak tedy nazývat Boha a Bohyni? To je volba, která leží výlučně na každém z nás. Záleží na tom, s čím je pro nás nejsnažší se ztotožnit. To, že sám dávám přednost neurčitému vyjádření - Bůh a Bohyně, ještě zdaleka neznamená, že je to to nejlepší a jediné ideální pojmenování pro všechny. Každý rozhoduje o tom, co je pro něho nejlepší. Pokud je někdo z vlastní vůle křesťanem, je to ta nejlepší možná volba. Pokud se někdo rozhodne následovat buddhistické učení, je to nanejvýš dobré a v pořádku. Rozhodne-li se někdo pro pohanství, je mezi námi vítán stejně jako příslušník ktréhokoli náboženství a nechť je navždy požehnán. Uctívá-li někdo Boha a Bohyni jako Pana a Dianu z vlastní svobodné vůle, je to dokonalé pojmenování, jako kterékoliv jiné.
Magie
Možná to zní poněkud zvláštně, ale magie skutečně hraje v čarodějnictví sice důležitou, ale přesto druhořadou roli. To, co je důležité, je oddanost bohům a dodržování wiccanského rede, o kterém ještě bude řeč. Těmto základním principům je magie podřízena a je vhodné k ni tak přistupovat. Použití magie mimo rámec wiccanského rede je čin, který vždy vytvoří negativní karmické stopy, které se zpravidla v pozměněné formě dřív nebo později každému vrátí.
Možná, že to není z mých slov dostatečně zřetelné, ale domnívám se, že magie hraje v kultu wicca roli "pouhého" nástroje neoddělitelně spjatého s tradičními rituály. Je velmi těžké odlišit, kde magie začíná a kde končí, neboť mnohé rituály s magií pracují. Definovat magii není jednoduché a přesto se o to pokusím. Magie je soubor úkonů, které pracují se silou v neviditelného světa, a jejichž účel je přivodit žádanou změnu v materiální skutečnosti. Wiccanská magie se od známější hermetické a ceremoniální magie liší v jednoduchosti a přímočarosti. Obvykle pracuje na principech sympatetické magie, vizualizace a vyslání kužele síly zaměřeným na dosažení cíle. Magické techniky jsou natolik složitým a komplexním tématem, že mu pravděpodobně věnuji samostatné pojednání.
Určujícími faktory fungování magie je jednak její načasování a jednak emotivní zaujatost toho, kdo ji provándí. Načasování se řídí fázemi měsíce a denní dobou. Pokud je cílem magické praktiky konstruktivní změna, např. láska, ochrana, úspěch, peníze nebo jiné zlepšení podmínek v konstruktivním smyslu, vyzužíváme přibývající měsíc pokud možno co nejblíže úplňku. Je-li žádaná změna destruktivního charakteru, například odstranění nemoci, rituální očista jakéhokoliv typu, zničení škodlivého návyku, destrukce negativních tendencí a podobně, využíváme ubývající měsíc co nejblíže novu.
Druhým rozhodujícím momentem je touha. To jak moc chcete, aby se výsledek projevil Emotivní energie je to, co má moc ovlivnit skutečnost. Tuto energii lze zvyšovat různými způsoby jako je tanec, zpěv, rytmické bubnování nebo sexuální praktiky. Na závěr je veškerá tato energie uvolněna a vyslána pomocí rituálního nástroje směrem k žádanému cíli.
Magickému rituálu bezpodmínečně předchází dokonalá očista těla i ducha. Je vhodné se po dobu dvaceti čtyř hodin zdržet sexuální aktivity, konzumace alkoholu, tabáku a VŠECH látek, které ovlivňují psychiku. Sem patří třeba i čaj, tráva, kafe, čokoláda a podobně. V očistném období je vhodné jíst co nejméně (nejlépe jen celozrnný chleba s medem nebo meloun) a naopak pít co nejvíce (obyčejnou vodu bez bublinek nebo očistné bylinkové nálevy - svízel, tobolka, kopřiva). K očistě ducha je možné použít např. procházku po lese nebo různé druhy meditace. Bezprostředně před zahájením magické praxe je vhodné dokonale očistit tělo koupelí ve slané vodě (je lepší použít mořskou sůl, než obyčejnou kuchyňskou). Z přidávání soli do vaši koupele se může stát maličký rituál, během kterého naberete třikrát špetku soli pomocí athame (magické dýky) a zvolíte nějaká vhodná slova k tomu, co děláte. Např.:
Je jediná síla, kterou uctívám jako Boha a Bohyni. Tato síla nyní očistí mé tělo a mou mysl ode všech nečistot a zanechá ji neposkvrněnou, připravenou pro magický obřad. Nechť se rozplyne všechna negativní karma a je odplavena touto posvěcenou vodou. Pro blaho všech bytostí. Ať je to tak.
Při tom si představujete jak z athame vychází bílá záře a nabíjí sůl očistnou mocí. Jak padají krystalky soli do vody, tato záře přechází do vaší připravené koupele. Povšimněte si, že i tento prostý a jednoduchý úkol JE magií a není důvod, proč jej nepoužívat při každé koupeli než se uložíte k požehnanému spánku.
Koloběh života a smrti
Víra ve znovuzrozování je velmi stará a je součástí mnoha duchovních tradic. Za zmínku určitě stojí hinduismus a buddhismus, který je tímto fenoménem zabývá do hloubky. Znovuzrozování patřilo dokonce také ke křesťanství a to do roku 533, kdy bylo oficiálně zamítnuto Druhým koncilem Konstantinopolským, z důvodů, které mi nejsou známé.
Ve wiccanských kultech je rozšířená víra v jednodruhové znovuzrozování, což znamená, že člověk se může narodit opět jenom jako člověk a pes jenom jako pes. Můj osobní postoj v této věci se přiklání spíše k mezidruhovému znovuzrozování tak, jak je hlásá např. buddhismus. A sice že hnací silou znovuzrození je naše karma (lze definovat i jako to, co považujeme za skutečnost a lpíme na tom), která nás táhne do různých zrození. Jsme-li v životě draví a ctižádostiví, můžeme se narodit třeba jako dravá ryba, ale i jako obyčejná bakterie. Jsme li agresivní, můžeme se narodit jako tygr a jsme-li líní, patrně se narodíme jako kráva. Pokud jsou naše činy motivovány láskou s cílem prospět životu, můžeme mít to štěstí a narodit se jako lidská bytost. Je-li naše chování motivováno touhou, můžeme se narodit jako hladový duch a jsou-li naše životy plné hněvu, strávíme další život mezi pekelnými bytostmi a démony. Chceme-li tedy znát svůj minulý život, můžeme jeho povahu vyčíst ze současných podmínek, ke kterým nás donesla naše karma. Chceme-li znát povahu budoucího zrození, musíme se podívat na to, jakým životem žijeme teď. Co motivuje naše jednání a čemu přikládáme důležitost. Právě toto je karma, která buduje naši "realitu" a která otáčí koloběhem života a smrti.
V mnohých pohanských kultech je nejrozšířenější víra v jednodruhové znovuzrozování, které funguje tak, aby si každý vyzkoušel všechno. Putování mezi životy je jako studium školy. V každém zrození se máte něčemu naučit a něčeho dosáhnout. Pokud to uděláte, postupujete do lepšího znovuzrození s lepšími podmínkami a s obtížnějším úkolem. Pokud ne, ročník opakujete tak dlouho, dokud se předepsanou látku nenaučíte. Tento pohled je do značné míry slučitelný i stím, co jsem napsal v předchozím odstavci. To, čemu každý z nás věří, je věcí jeho intuice a osobního výběru. Drtivá většina čarodějů a čarodějnic uznává pouze jednodruhové znovuzrozování, což znamená, že v příštích životech se můžete narodit pouze jako lidé. Kult wicca v tomto poskytuje velikou svobodu s nezbytným předpokladem, že žádný postoj není lepší než ten druhý jenom proto, že jej například uznává většina lidí, nebo proto, že je tzv. tradiční. Jediným zákonem je stále wiccan rede.
Dělej co chceš, pokud to nikomu neuškodí.
Pokud se chcete zabývat fenoménem znovuzrozování podrobněji, pak vám vřele doporučuji literaturu sepsanou zejména buddhistickými duchovními. Ráb bych jmenoval zejména Sogjala Rinpočhe a jeho Tibetskou knihu o životě a smrti. Dovolil bych si upozornit i na dílo Jeho Svatosti Dalajlamy, které nepojednává výlučně o znovuzrozování, ale o životě a jeho kvalitách vůbec. Jeho knihy vás naplní láskou a požehnáním tak jako málokteré jiné a dodají vašemu životu pozitivní nasměrování.
Wiccanské rede a odplata
Čarodějové a čarodějnice uznávají jediný zákon a tím je wiccanské rede, jehož základní formulace zní takto:
Dělej co chceš, pokud to nikomu neuškodí.
Tedy: Jestli to nikomu neuškodí, dělej si, co chceš. Jak jednoduché to je! A jak snadné je na to zapomenout! Proto je tak důležité být bdělý. Setrvávat v přítomnosti a být pánem svých slov a skutků. Ublížit, to je na nejsnadnější věc na světě. Vyhnout se působení utrpení - to je skutečné umění, které předpokládá každodenní práci na sobě samém. To, co potřebujeme, je mít pod kontrolou své skutky a svá slova, aniž bychom si oblékali nějakou psychologickou svěrací kazajku. Neocenitelným pomocníkem může být meditační praxe, jóga, nebo nejlépe wyda. Tělesná a duchovní cvičení starých druidů, o kterých u nás vyšla vynikající publikace jménem Léčivá síla druidů. Vydalo ji nakladatelství Alternativa.
Wiccanské rede ve své formulaci zahrnuje také tuto důležitou zásadu: Nedělej nic, čím by sis ublížil. Toto krédo vnímám jako neoddělitelnou součást jediného zákona kultu wicca a každému vřele doporučuji se jím řídit, i když to může znít velmi triviálně. První věc, která by mě asi při čtení tohoto textu napadla je: Proč mi ten člověk říká takový blbosti? To vím taky, že si nemám ubližovat. Háček je v tom, jak je toto krédo vnímáno. Ubližování si totiž zahrnuje například i kouření, pití alkoholu a používání omamných látek obecně. Důležitou roli hraje motivace. Vypít dvě deci vína denně je údajně zdraví prospěšné a proto se s wiccan rede nikterak nekříží. Ale to byl jenom příklad. Je to tak dětinsky prosté, až je jednomu hloupé o tom vůbec přemýšlet. Ale jedna věc je přemýšlení a druhá věc jsou konkrétní volby v našem životě. Nevím do jaké míry se shoduji s vámi a s vaším pojetí našeho wiccanského kréda. Přístupů existuje tolik, kolik lidí kdy přišlo s wiccan rede do styku a přijalo jej a proto je asi nesmysl prosazovat nějakou jednoznačnou definici. Součástí wiccan rede je pro mě například i přísné vegetariánství. Podporovat společnosti, které se živí zabíjením a působením nelidského utrpení jiným vnímajícím bytostem, cítím jako neodpustitelné. Tím, že někomu za něco zaplatím, se stávám zodpovědným za to, co ten člověk pro mě udělal. Takže když dám někomu peníze za to, že vězní, trýzní a posléze zabíjí zvířata, jak se pak mohu na sebe podívat do zrcadla? Jak mohu říct: "Řídím se wiccanským rede."? Ale opět zdůrazňuji. Můj pohled je možná nejlepší pro mně, ale to je celkem všechno. Jak můžu vědět, jak to cítíte vy?
V čarodějnictví věříme v zákon trojnásobné odplaty. Toto téma již bylo naťuknuto v předcházející kapitole o koloběhu znovuzrozování. Tato dvě témata mají k sobě velmi blízko a z určitého hlediska jsou vlastně jedním. Klíčovým slovem je zde opět karma. Toto slovo pochází ze sanskrtu (někde se setkáte i s termínem kamma - ten pochází z jazyka páli a jeho význam je stejný) a má více významů. Bývá chápáno jako potenciální odměna nebo trest za skutky, kterých se dopouštíme. Někdo uznává karmu jako bez výjimky vše, co považuje za skutečně existující realitu. Karma je to, co žene naše životy v před. Jsou to všechny naše touhy a připoutanosti. Někdo chápe karmu jako velmi jednoduchý zákon příčiny a následku. Pokud se stane tohle, stane se tamto. Když upustíš na zem sklenici, rozbije se. Škodíš-li svému okolí, tvoje okolí bude sužovat tebe. Téma karmy je předmětem mnoha knih a těžko zde můžu obsáhnout všechny pohledy, které jsou v nich nastíněny.
Vyznavači kultu wicca věří, že vše, co udělají, se jim vrátí třikrát. Jmenuje se to zákon trojnásobné odplaty a je potřeba vyhnout se jeho doslovnému chápání. Když to řeknu hodně jednoduše, tak třeba udeřit někoho, neznamená, že budu v budoucnu udeřen třikrát, ale třeba to, že si udělám výron na kotníku při dobíhání autobusu. Věřím i tomu, že všechno, co děláme a způsob, kterým přistupujeme k životu, se nějakým způsobem ukládá a ovlivňuje to atmosféru, kterou působíme na svoje okolí. Není na tom nic mystického, ani tajemného. Prostě takhle jenom fungují naše životy.
Sabaty
V tradičním pojetí čarodějnictví se praktikující schází pravidelně o sezónních svátcích (sabatech) a slavnostích úplňku a novu (esbatech) a vykonávají rituály společně. Takovéto skupině se říká coven nebo sabat. Současně existuje početná skupina čarodějnic působících samostatně nebo v páru (můj případ). Těžko mohu hovořit o výhodách nebo nevýhodách, protože zatím jsem poznal jen samostatnou praxi nebo praxi s partnerem. Pojetí rituální praxe ve skupině se odvíjí od tradice, ke které sabat přináleží. Základním předpokladem vzniku takového společenství je vzájemná důvěra, náklonost, tolerance a láska. Lidé, kteří spolu sdílejí čarodějnický rituál by se měli navzájem dobře znát. Proto mívají sabaty něco jako "zkušební lhůtu" pro obě strany. V některých tradicích existuje jistá hierarchizace členů podle stupně zasvěcení. Ačkoliv je toto opatření velmi populární, maličko mi uniká jeho smysl. Může být nechtěnou příčinou různých negativních tendencí a postojů a určitě bude skrývat i řadu výhod, o kterých ale zatím nic určitého nevím. Sabat pro nás může být něco jako rodina. Ve vysvěceném kruhu je místo pro vzájemné svěřování, rozpravy o potížích v životě a podobně. Mnoho sabatů vykonává rituály v nebeském rouše - tedy zcela bez oblečení. Rituální nahota bývá doporučována a o jejím původu jako součásti wiccanské praxe je vedena řada polemik. Osobně se kloním k názoru, že se do pohanského kultu dostala až později a že původní čarodějnice praktikovaly oblečené. Navzdory tomu mohu "nebeské roucho" pro rituální praxi každému vřele doporučit - rozdíl je to obrovský.
Pokud jde o Českou republiku, tak mám neurčité povědomí celkem o třech takto fungujících uskupeních. Jedeno takové by se mělo vyskytovat v oblasti Liberce. Založil je Eurik. Něco jsem zaslechl i sabatu v Olomouci a s naprostou určitostí vím o zatím tříčlenném sabatu v Praze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříš ve Wiccu?

Ano 92.9% (13)
Ne 7.1% (1)

Komentáře

1 narfa narfa | E-mail | Web | 24. února 2008 v 12:41 | Reagovat

mas u me neco

2 barbara barbara | E-mail | 3. června 2008 v 21:39 | Reagovat

snažím se bít wicca ale asi mi to moc nejde tak kyyby si mohl/a tak mi na E-mail napiš jestli je správně když sem si pojmenovala bohy podle mitologických jmen a tancovala sem 1 hodinu při dešti a pořád sem objímala stromečky a kamínky a všechno možný ji nosila jj díky

3 barbara barbara | E-mail | 4. června 2008 v 13:21 | Reagovat

můj mail tam máš ale nwm jak to chodí tak ho sem píšuu znovu jj barbarajelinkova@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama